Zažíváte synchronicity i vy?

 

Pojem synchronicita byl švýcarským psychologem Carlem Jungem rezervován pro soubor dějů, které se objevují společně v danou chvíli a vyvolávají dojem, jako by byly spouštěny s cílem uskutečnit žádoucí změnu. Příkladem může být situace, kdy se pevně rozhodnete kupříkladu studovat v zahraničí a opravdu po studiu toužíte, načež se ve vašem okolí začnou zjevovat nečekané příležitosti a nabídky, jako byste byli vyslyšeni někým či něčím, co spustí seriál pozitivních (synchronních) událostí nahrávajících vašemu cíli.
 
Podobné souvislosti vysvětluje i tzv. Poissonovo shlukování. Francouzský matematik Simeón-Denis Poisson si všiml, že určité jevy mají tendenci se vyskytovat ve shlucích (jakýchsi klastrech). Možná jste i vy zaznamenali, že v určitém relativně krátkém období se začnou uskutečňovat nějaké jevy, ke kterým po dlouhou dobu nedocházelo – začnou padat dopravní letadla, srážet se vlaky, vraždit se mladé ženy, soptit sopky nebo padat střechy supermarketů. Bystrého pozorovatele vždy překvapí, že se tyto události šíří kvantově, nikoli spojitě.


Přestože statistici upozorňují, že jde o sekvenci událostí, kterou lidský mozek vnímá mylně jako „překvapivé nahromadění náhod“ a z pohledu statistiky jde o běžné časové rozložení, setkávám se ve své praxi občas se shlukováním dějů, které je opravdu jen obtížno vysvětlit.
 
Není samozřejmě až tak překvapivá vlna zimních průjmovitých onemocnění psů, vzhledem k chladu snadno vysvětlitelná snadným uchováním všech možných organických zbytků v okolí psa, který si pro ně chodí jako do ledničky.
 
Přesto mě z klidného průběhu jednoho pracovního týdne vykolejili tři kocouři předvedení v důsledku zachycení ve větračkách (pootevřených oknech). Nikdy dříve ani po tomto “shlukování” jsem se již s podobným případem nesetkal. Kocour ve snaze uniknout ven vertikálně pootevřeným oknem „na větračku“ v poloze, kdy polovina těla je venku a polovina uvnitř, pomalu sjíždí do zužujícího se prostoru okna, přičemž je jeho břišní dutina a v ní uložené orgány devastovány okolními ostrými kraji okenního rámu. Tento stav je fatální nebo vede k vážnému poškození krvení zadních partií těla.
 
Dalším příkladem Poissonova shlukování byli dva psi bojového plemene (stafford a pitbul), kteří prokazatelně žili v jiných oblastech města u dvou různých majitelů a neměli spolu geneticky žádné příbuzenské vazby, a přesto u nich v jeden den začaly akutní a nevysvětlitelné neurologické příznaky (motání, ataxie, vrávorání). Kladete si otázku: Je možné, aby se v jeden den u dvou psů z mé praxe začala manifestovat dědičná cereberální kortikální desintegrace?
 
Veterinární praxe s sebou nese i zajímavé sociologické jevy. Vždy mě udivovalo, jak se zákaznictvo dostavuje do praxe v určitých vlnách, jakoby se domlouvali po facebooku, kdy uskuteční run na veterináře a kdy mu naopak dají pokoj.
 
Je možné, že existuje něco jako kolektivní podvědomí, které dává pokyny našim klientům, kdy navštívit, nebo naopak nenavštívit veterináře? Kdo ví.
 
Možná, že má vše racionální vysvětlení a člověk se jen pozastavuje nad něčím, co odráží jeho subjektivní pohled na realitu.
 
To mně připomnělo jednu známou anekdotu:
 
Ptá se paní učitelka dětí v první třídě základní školy: Na plotě sedí pět vrabců a vy z nich tři střelíte. Kolik zůstane sedět na plotě? Pepíček se přihlásí a sdělí učitelce, že žádný, protože zbytek vrabců uletí. “Ano Pepíku”, povídá učitelka, “správná odpověď je sice dva, ale líbí se mi tvůj způsob uvažování”. Děti se pobaveně zasmějí, ale Pepíček se nevzdává: “Mohu se teď paní učitelko zeptat na něco já vás?” Učitelka překvapeně přitaká. Pepíček vypráví: “Na lavičce v parku sedí tři mladé ženy a lízají zmrzlinu. První z nich do zmrzliny kouše svrchu, druhá olizuje okraje a třetí jí srká”.  “Která z nich je vdaná?” ptá se Pepíček. Učitelka celá nesvá a s ruměncem ve tváři tipuje, že asi ta druhá. “No, správná odpověď je: ta, která má snubní prstýnek, ale líbí se mi váš způsob uvažování”, povídá Pepíček.
 
Jan Mirga

 

Zaujal Vás ORIBLOG? Napište mi SEM.

Za Vaši reakci děkuji :-)