Vrána k vráně sedá

Každý veterinární lékař po dvaceti a více letech praxe jistě potvrdí, že stejně jak se vyvíjely jeho schopnosti, znalosti a nazírání na práci veterináře, vyvíjela a měnila se v čase i jeho klientela. Je obtížné si nevšimnout, jak veterinářova osobnost, styl práce, vzhled, znalosti, sebeprezentace a snad i světonázor přitahují podobně naladěnou chovatelskou komunitu.
 
Nezralost veterinárního lékaře za sebou táhne nevyzrálou klientelu. Mladší kolegové by jistě potvrdili, že do gravitačního pole nově otevřeného pracoviště se dostávají chovatelé kategorie „věčný nespokojenec“, „prudič“, „ověřovatel odborných názorů získaných jinde“, „průzkumník veterinárních ošetřoven“ či „nevrlý důchodce s nevrlým psem a hypersenzitivitou na kousnutí vyšší cenou“. Jde o zcela normální evoluční fázi v životě každého nového pracoviště. Ve stádě se objeví nový veterinář a toho je nutno náležitě prověřit, zkontrolovat a perlustrovat. Tato životní etapa je pro mladého veterinárního lékaře, který není vybaven náležitými odbornými ani životními zkušenostmi, kariérně nejnáročnější. Chovatelé se snaží zjistit, zda by onen nováček neprovedl evakuaci váčku o pětikorunu levněji či neměl rychlý recept na chronický problém léčený roky jinde. Mladé veterinární odstavče je tak hozeno do krutých chovatelských vod. Nelze v této souvislosti nevzpomenout hlášku ze Spielbergova filmu Chyť mě, když to dokážeš (2002). Otec tam říká synovi (L. DiCaprio): "Dvě myšky spadnou do hrnce s mlékem. První se hned vzdá a utopí se. Ta druhá ale bojuje tak dlouho, dokud z mléka neutluče máslo a nezachrání se." Bohužel ne všichni mladí veterinární lékaři disponují nezdolností druhé myšky a podléhají.
 
Jak ale běží čas a nováček zraje, i majoritní klientela přestává chutnat jak Beaujolais nouveau a tříbí se. Plně se totiž rozvíjí osobnost veterinárního lékaře, jeho styl práce a hodnoty. S tím jde ruku v ruce i selektivní tlak na klientelu. I chovatelé mají své chutě, své představy (standardní i zvrácené) a životní hodnoty. Snad nejčastěji diskutovaným parametrem je cena služeb, ale zdaleka nejde o jediné kritérium určující stupeň přítulnosti či odporu k danému pracovišti, či lépe k veterinárnímu lékaři. Někteří chovatelé preferují ženy veterinářky, jiní mačistického alfa samce, který vládne svému pracovišti pevnou (většinou chirurgickou a ortopedickou) rukou.
 
Každopádně se v časovém horizontu 15 až 20 let existence praxe vyselektuje klientela, která je s daným veterinárním lékařem ve více či méně ustáleném souladu. Veterinární lékař, který pěstí svou odbornost a rád poskytuje náročnější a kvalitnější služby za vyšší ceny, přitahuje klientelu, která neupadá do presynkopálních stavů pokaždé, kdy dojde na placení. Naopak veterinární lékař, který zanedbává své pracovní prostředí, instrumentárium i oděv výměnou za lidové ceny, konvenuje stejně vyladěné klientele. Po obou popsaných (krajních) typech veterinářů však existuje mezi klienty poptávka, a proto vzniká mezi veterináři nabídka.
 
Tak jako restaurant La Degustation Bohême Bourgeoise neláká své zákazníky „na jedno“ či na kaťák, neměl by mít ani veterinární lékař potřebu uchvátit klientelu z celého širokého spektra chovatelů. Rozvrstvení veterinárních služeb a potažmo klientely podle kvality je přirozený jev. Spokojenost zákazníků může být podmíněna různými a často protichůdnými aspekty. Nechme proto hospůdkám „Na růžku“ jejich meníčka za šedesát a lepším podnikům jejich bavlněné látkové ubrousky, nakrájené limetky v pisoárech a očuchávání korkových zátek.
 

Na závěr vzpomeňme na známý vtip o dvou veterinářích, kteří mezi sebou svádějí lítý konkurenční boj. Jeden vyvěsí před ordinaci ceduli “Kastrujeme kočky za 200 Kč”. Druhý vzápětí kontruje cedulí “Reoperujeme kočky kastrované za 200 Kč”. 
 
Jan Mirga

 

Zaujal Vás ORIBLOG? Napište mi SEM.

Za vaši reakci děkuji :-)