Proč nebudou veterináři nikdy dělat skvělý byznys

Tvrzení v nadpisu může mnohé naštvat. Dovolte mi ale vše vysvětlit.

Prožívá-li člověk něco příjemného, zapojuje se v jeho mozku takzvaná mezolimbická dopaminová dráha, která vede ze středního mozku přes nucleus accumbens do čelní kůry. Kromě dopaminu je dalším neurotransmiterem dobré nálady serotonin, který se uplatňuje v serotoninergním systému tvořeném soustavou neuronů v prodloužené míše, mostu, středním mozku a mezimozku. Do skupiny látek dobrého rozmaru lze zařadit i hormon štěstí – endorfin.

Lidé si rádi dělají radost. Nejjednodušším způsobem, jak sám sebe potěšit, je něco si koupit. Něco hezkého, ale hlavně nového. Psychologové zjistili, že kupováním nových věcí sami sebe ubezpečujeme, že ještě žijeme a fungujeme. Koupí nové věci sami sebe de facto omlazujeme - vracíme na začátek čas, který jsme prožili s dnes již starou, původní věcí. Život se starými věcmi vnímá většina z nás negativně. A je zcela lhostejné, že stará věc ještě bezvadně funguje a nějaký čas by ještě fungovala. Třeba koupí nového chytrého telefonu si uděláme radost a potěšíme se, protože v té chvíli mozek koupeme v dopaminu, serotoninu a endorfinech.

V byznysu s krmivy pro zvířata a chovatelskými potřebami se každý rok protáčejí miliardy. I v době recese po roce 2008 spotřebitelé nepolevovali v nakupování kvalitních krmiv pro svá zvířata. Vysvětlení je nabíledni: ve chvílích stresu - když se jednoduše nedaří - si rádi děláme dobře a pomáháme tak své psychice to špatné překonat.

Lidé chovají společenská zvířata z toho důvodu, že časem stráveným se zvířetem – ať už při procházce, hře či mazlení – dochází v mozku k uvolňování neurotransmiterů dobré nálady. Tento efekt lze posílit ještě tím, že zvířeti koupím něco, co ho potěší (a tím potěší i nás samotné) – chutné granule či pamlsek. Stejný efekt má i koupě věci, která potěší hlavně mě, a má přitom souvislost se zvířetem – žertovný obleček s kapucí, nové vodítko, blikající obojek, puntíkovaný šátek na krk, botky či sluneční brýle (taky jsem nevěřil, že se něco podobného pro psy prodává).

Není bez zajímavosti, že známé drogy – kokain a pervitin – fungují na bázi ovlivňování metabolismu dopaminu a serotoninu. Kokain je inhibitorem jejich zpětného vychytávání z nervových synaptických štěrbin, pervitin pak usnadňuje jejich uvolňování do těchto štěrbin. Jak vidno, různým mechanismem se cílí na stejný účel – zajištění dostatku až přebytku dopaminu a serotoninu v synapsích.  

S nadsázkou lze tvrdit, že život s mazlíčkem a nákup nových věcí jsou měkké drogy, které imitují účinky kokainu či pervitinu. Zlepšují náladu, pomáhají udržovat životní optimismus, dávají životu smysl, posilují sebevědomí a vytvářejí iluzi lepšího chodu věcí, než jaký ve skutečnosti je.

Tyto procesy jsou narušovány, když zvíře onemocní, ale vlastně při každé návštěvě veterináře. Problém nastává už ve chvíli, kdy chovatel se záměrem navštívit veterinárního lékaře zvíře naloží do přenosky či do auta. Pes se třepe, kočka úpí a naříká; mnohý z nich pak dodá situaci na dramatičnosti vypouštěním zvratků, stolice či moče do svého okolí. Na veterinární pracoviště je pak pes dovlečen či dosmýkán, v čekárně pak často dochází u dominantnějších jedinců k ostré výměně názorů. V ordinaci se zvíře třese strachy, pouští chlupy po chomáčích, pes se zmítá a vrhá se na krk chovatele, kočka je přilepená ke dnu přenosky a je nutné malým otvorem ven doslova vypáčit, pes se ohání, kočka syčí, veterinář se snaží zvíře fixovat či uhonit, to je celé dušné a bojuje o život.

Poté je nutné vyřknout mnohdy nedobrou diagnózu a ještě horší návrh řešení. Také odhad ceny za zákrok nepotěší, a co teprve předestření zdlouhavé a nejisté rekonvalescence.

Sečteno a podtrženo, chcete-li chovatelův mozek zcela vysušit od dopaminu a serotoninu, pošlete ho k veterináři. Měli bychom velmi dobře rozumět tomu, co se v mozku chovatele v těchto chvílích děje. Pokud bychom měli tento stav oznámkovat jedním slovem, pak je jím úzkost. Jde o standardní úzkostný stav, při kterém se neurotransmitery ze synaptických štěrbin vypaří, zapojuje se amygdala a hippocampus a spouštějí se obranné mechanismy, které jsou všechno, jen ne příjemné.

Jediná pozitivní emoce, se kterou veterinární lékaři pracují, je zvrat úzkosti, tedy uklidnění. Celý veterinární byznys je založen na prodeji „míru v chovatelově mysli“, nikoli na léčení zvířat. My jsme „osvobozovatelé od úzkosti“. A zbavení se úzkosti je také základním důvodem, proč nás chovatelé navštěvují, a za co nám platí. Léčení zvířat je pouze prostředkem k dosažení tohoto základního cíle. Jak málo se tato skutečnost zdůrazňuje studentům veterinární medicíny!

Jednoduše řečeno: nalijte dopamin a serotonin do synaptických štěrbin chovatelů a budete úspěšní. A vůbec nemusíte zvíře vyléčit! Mnohý z nás byl za svou kariéru nejednou překvapen, že získat upřímný vděk chovatele lze i profesionálně provedenou eutanázií. Nepříjemná úzkost při pohledu na trápící se zvíře je vystřídána úlevou a uklidněním, jakmile veterinář v roli Charóna zvíře naloží do loďky a dopraví na druhý břeh.   

A tím se dostávám ke zdůvodnění svého výroku, proč nebudou veterináři nikdy tak úspěšní jako prodejci zboží. Prodejce zboží či zábavy primárně a bezodkladně nabízí synaptické štěrbiny plné dopaminu a serotoninu, zatímco veterinář je jako obchodník s deštěm – pokouší se úzkostně vyprahlé synaptické štěrbiny zvlhčit nějakým tím neurotransmiterem, ale účinnosti spotřebního a zábavního průmyslu nikdy nedosáhne. Automechanik nemůže být z podstaty nikdy tak ekonomicky úspěšný, jako prodejce aut.

 

Zeptejte se nějaké ženy, zda jí dělá větší radost nakupování v Zaře či návštěva veterináře, když její kočce něco je. Asi se pobaveně zasměje a možná vám připomene známý vtip, jak dáma navštíví svého zubaře. Když se nad ni zubař nakloní, aby zahájil zákrok, popadne ho žena za koule. Vyjevený zubař povídá: „Madam, držíte mě v rozkroku.“  Žena na to: „Správně. A budeme si dávat velký pozor, abychom si navzájem nezpůsobili bolest, že?“

Jan Mirga

 

Zaujal Vás ORIBLOG? Napište mi SEM.

Za vaši reakci děkuji :-)