Na všetko je nám treba specialistov!

Tento známý výrok majora Terazkyho z legendárních Černých baronů v sobě jistě obsahuje hodně pravdy. Je ale pro pacienta úzká specializace doktorů vždy výhrou?

Moje rodinná známá má Sjögrenův syndrom. Jde o autoimunitní onemocnění postihující především ženy a často doprovázející revmatoidní artritidu. Při tomto onemocnění vám vaše vlastní imunita zlikviduje všechny exokrinní žlázy, takže doslova a do písmene vysycháte. Pálí vás oči, protože se vám netvoří slzy; v ústech máte sucho, takže se vám zvýšeně kazí zuby; máte kvasinkovou stomatitidu, afty a bolí vás polykání; pokašláváte, protože máte vyschlou průdušnici, jste dušní, protože vám vysychají plicní sklípky, což způsobuje intersticiální pneumonii; máte průjmy, protože vám dobře nefunguje exokrinní část slinivky břišní a žlázy v tenkém střevě. Nepotíte se, takže vám horko dělá zle a v létě vypadáte jak dobře udělaný humr. Vysychá vám i vagína, což na náladě taky nepřidá. Navíc nemoc vyvolává i meningoencefalitidy, takže vykazujete poměrně širokou škálu různých psychických a neurologických abnormalit – například nesrozumitelně artikulujete a nikdo vám nerozumí. 

Člověk s tímto onemocněním se vydává na poznávací zájezd po specialistech. Navštíví oftalmologa, zubaře, internistu, plicaře, gastroenterologa, klinického psychologa, neurologa a psychiatra. Projde rozličnými vyšetřeními – od rentgenů a ultrazvuků, přes CT a MRI, až po gastroskopii, kolonoskopii a bronchoskopii. Každý specialista se snaží něco najít a většinou i objektivně najde. Každý pak nasadí „své“ léky, takže výrazný podíl vaší stravy je tvořen rozličnými tabletami, kapslemi a sirupy.

Bohužel se ale nikdo nezaobírá podstatou této rozkošatělé symptomatologie. Není lékaře, který by po rozborce provedl sborku, tj. dal štosy nálezů dohromady a vysvětlil vám, co vám vlastně je a proč na sobě pozorujete to, co na sobě pozorujete. Pro běžného obvoďáka je to příliš složité a pro revmatologa obtížné – vždyť on řeší jen revma bez celostního přístupu k věci.

Sjögrenův syndrom je jedním z mnoha případů, kdy v pacientově životě může výrazně chybět schopný praktický lékař, který – ač není na nic konkrétního specialistou – zná pacienta velmi dobře a zpravidla mnoho let, zná jeho rodinnou situaci, zná jeho stresy i záliby, a nahlíží jeho zdravotní stav z určité časosběrné perspektivy. Nenajde-li se nikdo takový, uchylují se tito pacienti na různá internetová fóra, aby se poradili se stejně postiženými. A četba těchto příběhů je poměrně neveselá.    

Medicínské specializace také prodělávají bohatý mediální život. Hvězdou lékařských oborů je samozřejmě chirurgie. Vzpomeňme na seriál Nemocnice Chicago Hope, kde mezi hlavní postavy patří kardiochirurg a neurochirurg. Celá Nemocnice na kraji města stojí na kulisách chirurgického oddělení a zbožštěném primáři Sovovi. V seriálu Pohotovost byla nahrazena dramatičnost oboru dramatičností situace – rychlá akce, okamžité ošetření, promptní rozhodování, dynamika – vše typické pro „příjem“ ve velké metropolitní nemocnici. Poměrně novátorský a obdivuhodný počin byl seriál Dr. House, který zobrazoval nadaného diagnostika Gregory House, kterého více než samotný pacient zajímalo odhalení příčin jeho potíží. Scénář byl nenápadně a podprahově postaven na analogii se Sherlockem Holmesem. Gregory podává lepší výkony na Vicodinu, Sherlock na kokainu; Gregory má Wilsona, Sherlock Watsona; Gregory bydlel na adrese 221B Baker Street stejně jako Sherlock Holmes.     

Veterinární lékaři jsou hrdí na své specializace. A právem. Specializace jsou považovány apoštola rozvoje medicíny a zvýšení kvality i kvantity služeb pro chovatele zvířat. Kdo by si před dvaceti lety dokázal představit, že se budou psům implantovat oční čočky, zavádět stenty, aplikovat kardiostimulátory či provádět náhrady kloubů? Tyto speciální zákroky jsou samozřejmě důsledkem rozvoje specializací. Veterinární lékaři považují odbornou specializaci za pointu svého působení v medicíně. Kdo není specialista, jako by nebyl.

Neměli bychom však zapomínat, že veterinární péče, stejně jako zdravotní péče u lidí, by měla mít logickou strukturu, která svou konstitucí připomíná pyramidu. Na její bázi je plejáda specializací, které provádějí cílená vyšetření různých orgánů a orgánových soustav, nicméně na vrcholu stojí onen veterinární praktický (či „rodinný“) lékař, který se závěry specialistů pracuje, třídí je a využívá k dalšímu směrování léčby u „svého“ pacienta. Jedině tak nebude pacient a potažmo chovatel usmýkán sofistikovanými vyšetřeními úzce zaměřených specialistů, kteří sice podávají vynikající výkon na tom „svém“, ale bez následné sumarizace či snad moderně „holistické“ syntézy jednotlivých nálezů.

Veterinární medicína na tom z tohoto pohledu není vůbec špatně, protože většina veterinářů – ač specialistů na něco – je stále nucena řešit „celého“ pacienta. Specializace v našem oboru zdaleka nedosáhly úrovně medicíny humánní. Významnou měrou se na tomto stavu podílejí ekonomické důvody, protože uživit se pouhou úzkou specializací bývá často problematické.  

Veřejnost však nepřestane obdivovat a uznávat specialisty, zvláště pak chirurgy, ideálně neurochirurgy a kardiochirurgy, neboť mozek a srdce jsou jaksi imanentně respekt vzbuzující orgány. A chirurgové to o sobě vědí, takže blahosklonně dávají rozhovory do médií a nechávají se fotit u operačních mikroskopů zabaleni do igelitu. Jak obtížně si lze v hlavní roli amerického seriálu představit proktologa či dermatologa! Jaká by asi byla sledovanost seriálu o zdramatizované léčbě bolestivých hemoroidů či svědivého subskrotálního ekzému?

 

Nedá mi to, abych u této příležitosti neparafrázoval jednu trefnou židovskou anekdotu:

Přijdou čtyři veterináři do nebe.

Svatý Petr sedí v recepci a ptá se prvního: „Specializace?“

„Dermatologie“. 

Svatý Petr na to: „V pořádku, pokoj 42. Ale pozor! Kolem osmičky musíte po špičkách a potichu!!  Další! Specializace?“

„Gastroenterologie.“

„V pořádku, pokoj 15. Ale pozor! Kolem osmičky musíte po špičkách a potichu!! Další! Specializace?“

„Malí savci.“

 „V pořádku, pokoj 107. Ale pozor! Kolem osmičky musíte po špičkách a potichu!! Další! Specializace?“

„Urologie.“

„V pořádku, pokoj 12. Ale pozor! Kolem osmičky musíte po špičkách a potichu!!

Urolog to nevydrží a povídá: „Chápu oddělené ubytování. Ale proč ty ciráty s osmičkou?“

Svatý Petr se nakloní přes pult a pošeptá: „Tam bydlí chirurgové, a myslí si, že jsou tady sami.“

 

Jan Mirga

Zaujal Vás ORIBLOG? Napište mi SEM.

Za vaši reakci děkuji :-)