Kurvítko ve mně

Před několika dny mně přestal fungovat monitor HP s úhlopříčkou 27 palců. Monitor jsem koupil cirka před 23 měsíci. Cena něco přes sedm tisíc s daní. Obrazovka zhasla: nastal pixelový black out. Záruka? 24 měsíců.
 
Přiběhl jsem do prodejny celý opocený. „To je těsné, pane, to vyšlo o prsa vietnamské ženy“, žertoval mladík. Pár dní a bylo po záruce.
 
Nosím brýle. Vždy po uplynutí dvou let (těsně po záruční době) od zakoupení nových skel (pravidelně na podzim) začne praskat antireflexní vrstva. Jedno sklo za bratru 3 000 Kč. Dobře vymyšleno!
 
Vždy, když se mně něco takového stane – a že se to děje opravdu často – vzpomenu si na obhroublý termín „kurvítko“. Co je to kurvítko? Kurvítko je definováno jako „díl“ nebo „rys návrhu“ výrobku, sloužící k regulaci jeho spolehlivosti tak, aby nepřesahovala očekávanou životnost. Jinými slovy: výrobce do daného výrobku vmontuje „něco“, co těsně po skončení záruky výrobek vyřadí z provozu, respektive naruší jeho funkčnost.
 
Jestliže např. i na zvířata pohlédneme prismatem jakýchsi strojů, které dokáže veterinář opravit, vtírá se úvaha, zda v živých organismech nejsou náhodou také kurvítka. Řekl bych, že zcela určitě jsou. Asi nejznámějším kurvítkem je rakovina. Je dobře známé, že buňka má naprogramovanou smrt - takzvanou apoptózu, stejně jako antireflexní vrstva na mých brýlích.
 
Vzpomínáte z hodin biologie na telomery - koncové části chromozomů? Při buněčném dělení se telomery postupně zkracují, což právě vede ke stárnutí buňky (senescenci) a její programované buněčné smrti. Pomocí buněčných kurvítek, které vědci nazývají tumor supresorové geny, buňka sama ukončí svůj život.
 
Hospodin však řekl: "Můj duch se nebude člověkem věčně zaneprazdňovat. Vždyť je jen tělo. Ať je jeho dnů sto dvacet let" (Genesis 6:3). I vědě je dnes jasné, že potenciál délky života člověka a zvířat je delší, než se v reálu děje. Aktivace kurvítek v nás i zvířatech však tomuto potenciálu nedovolí plný rozvoj.
 
Není také kurvítko jako kurvítko! Nemohu nevzpomenout onu v humorologii často vzpomínanou situaci z venerologické čekárny, kde sedí dva muži trpcí „de facto“ stejným problémem - proužkem obdávajícím bázi penisu. První muž, jehož proužek je červený, jde do ordinace jako první.  Po chvilce je vyřízen a opouštějíc čekárnu optimisticky mrká na svého kolegu, ať zůstane v klidu, že vše bude v pořádku. Posílen touto euforií ukáže ochotně druhý muž svůj - tentokráte zelený - proužek. Lékař vzdychne a navrhuje okamžitou amputaci. Vyděšený muž oponuje, že před chvílí mu pacient se stejným problémem sdělil, že se nemusí ničeho bát. „No, jo, pane“, odtuší lékař, „ale rtěnka a gangréna jsou dva různé problémy!
 
Jan Mirga

 

Zaujal Vás ORIBLOG? Napište mi SEM.

Za Vaši reakci děkuji :-)