Jste strašně drahej, doktore!

Každý z nás již tuto větu někdy slyšel. V hlavě chovatele se v tuto chvíli odehrává následující: „To přehání. Chce mě ojebat. Ne, to si nemůže dovolovat, musel jsem mu to říct. Tolik peněz za takovou blbost! To spadl z hrušky, či co?“ V hlavě veterináře přitom běží asi následující proud myšlenek: „Ten je ale drzej! Co ty víš o podnikání!?  Co ty víš o tom, co mě stojí energie, provoz, zaměstnanci, co platím za sebevzdělávání? Víš ty vůbec, kde jsem byl minulý víkend? Zatímco tys griloval a pchal sis břich, já jsem seděl od rána do večera na semináři, aby mohl lépe vyléčit tu tvoji zatracenou kočku!“
 
Akceptace ceny za službu či zboží je velmi emoční a iracionální záležitost. Nejde ani tak o skutečnou hodnotu dané věci, jako spíše o to, co se obecně považuje za cenu „běžnou“ či „normální“. A tu neurčuje nějaká objektivní matematická úvaha, ale většinou subjektivní přelud.
 
Nedávno proběhla tiskem informace, že po rekonstrukci  (která mimochodem údajně stála 100 miliónů Kč) otevřela slavná, trojitě michelinská restaurace The Fat Duck. Ve venkovském domku v anglickém městečku jménem Bray, kde žije asi 5000 obyvatel, je restaurace, kam je nejen potřeba se přes internet objednat, ale i předem bankovním převodem zaplatit. Její majitel – Heston Blumenthal – je známý televizní šéfkuchař a celebrita první ligy. Celý koncept restaurace je postaven na bláznivých kombinacích různých ingrediencí (kupř. zmrzlina s vejcem a slaninou), nezvyklé přípravě (např. pomalé vaření masa ve vakuu), ale především na iluzi umně vložené do myslí lidí. Menu je prezentováno něco jako psychedelický zážitek s LSD, orgasmická katarze, při které vám pokrm vybrnkává na chuťové pohárky Rachmaninovo preludium cis - mol, opus třetí. Abych nezapomněl: jednotná cena menu pro jednu osobu je 255 GBP, tj. asi 9.400 Kč, přičemž zájemci si musí předem seznámit s mnohostránkovými Obchodními podmínkami. V roce 2009 se v souvislosti s konzumací v tomto restaurantu nakazilo asi 400 lidí norovirem, takže zmrzlina s vejci a slaninou projela jejich zažívadly rychleji, než by bylo za 255 liber žádoucí.
 
Co tím chci říci? Žádná cena není nehorázná, pokud si najde svého zákazníka, který je ochoten její výši mentálně přijmout. Žádná cena za zboží či službu není nesmyslně vysoká! Jsou jen takové ceny, které zákazníci akceptují a takové, které neakceptují. A ona akceptace nezávisí na skutečné hodnotě prodávaného, ale na iluzi, kterou prodávající pomocí marketingu „vypálí“ do mysli svého zákazníka.
 
Jistě znáte slavného českého malíře Františka Kupku (1871-1957). Zkuste si na internetu či v literatuře najít jeho obraz Tvar modré a pozorně si jej prohlédněte. V roce 2012 se tento obraz prodal na aukci společnosti Adolf Loos Apartment and Gallery za 55.750.000 Kč. Vyvolávací cena byla 45 milionů a prodej trhl rekord, kupci po telefonu přihazovali po 250 tisících.
 
A nyní pozor! Kdyby vám toto dílo předložilo vaše dítko jakožto důkaz dopolední práce s temperami v mateřské školce, pohladíte ho láskyplně po blond hlavičce a s nepředstíranou zvědavostí se ho konejšivě zeptáte, co že to jako má být. Z obrázku by vám bylo hned jasné, že se dítěti podařilo rozdělat jen tubu s modrou barvou, protože ostatní měly spečený uzávěr, který se mu malou ručkou nepodařilo otevřít.
 
Stačí ale říci, že jde o „tzv. čistou abstrakci z období autorovy vrcholné tvorbyže se zde Kupka v souvislosti dobovými tendencemi, rozvojem fotografie a filmu snažil zachytit pohyb a čas, a že toto dílo je pravděpodobně posledním dílem ze slavné Waldesovy sbírky“. V tu chvíli se situace obrací: zatímco ještě před chvílí jste se soustředili na obraz samotný a přemýšleli o tom, co to je za děsivou mazanici, po správném „uvedení díla“ se mysl začne zaobírat jeho gloriolou – tedy co se o něm říká a nikoli tím, zda se vám samotný obraz opravdu líbí.
 
Veterinární lékaři jsou specialisté na destrukci gloriol. Je jasné, že vakcinace či kastrace nejsou delikatesy Kupkova či Blumenthalova formátu. Proč ale šířit do okolí zprávy, že jde o běžné, rutinní a primitivní úkony? Zkusme zapojit fantazii a stvořit okolo věcí, které ve své praxi děláme, nějakou tu gloriolu!
 
Vždyť i vy, když objednáváte konkrétní léčivo třeba u Zářícího Jindřicha (alias Henryho Scheina: ten chlap má gloriolu přímo ve jméně!), se v mnoha případech řídíte aurou, kterou okolo sebe mnozí farmaceutičtí výrobci a jejich obchodní zástupci dokážou šířit.
 
Jan Mirga

PS: Příkladem pozoruhodného marketingu budiž známý fórek: 

Dva muži přijeli k benzínové stanici, na které probíhala soutěž „Natankujte plnou nádrž a vyhrajte sex zdarma“.
Natankovali a šli zaplatit.
Pumpař povídá: „Myslím si číslo od jedné do deseti. Když ho uhodnete, tak vyhrajete sex zadarmo.“
„Dobře“, přikývne jeden z chlápků, „tak já hádám sedm.“
„Škoda, myslel jsem si osm“, odpověděl pumpař.
Další týden znovu zkoušejí štěstí. Když jdou platit, pumpař jim znovu nabízí, aby trefili číslo, které si myslí.
„Dvě“ hádá druhý chlápek.
„Je mi líto, ale myslel jsem si tři, zkuste štěstí příště.“
Oba muži jdou k autu, když jeden říká: „Já bych řekl, že takhle soutěž je zmanipulovaná.“
„Ani omylem“, odtuší druhý. „Minulý týden tu manželka dvakrát vyhrála.“

 

Zaujal Vás ORIBLOG? Napište mi SEM.

Za Vaši reakci děkuji :-)